H jako hlad
Jedno české přísloví praví, že hlad je nejlepší kuchař. Odborníci by ale z lidí, kteří se tímto heslem řídí, neměli radost. Dlouhodobý hlad může skutečně člověka přimět k tomu, aby jedl věci, jichž by se za normálních okolností nedotkl - tedy například i hmyz nebo syrové maso. V našich podmínkách, kdy žijeme vlastně bez jakéhokoli nedostatku jídla, pocity hladu vedou spíše k pouhému přejídání.
Hlad je proto ve skutečnosti stav, kterému byste se měli za každou cenu vyhnout. Je defi nován jako reakce organismu na nedostatek potravy, který je provázen peristaltikou neboli pohybem žaludku. Pokud hlad trvá delší dobu, přidají se i další nepříjemné projevy, jako je bolest hlavy, nevolnost, nervozita a podrážděnost. Bez pravidelného přísunu potravy totiž kolísá hladina cukru v krvi, která je zodpovědná právě za tyto potíže. Pokud se delší dobu nenajíme, opravdu jsme pak schopni sníst, „na co přijdeme“. A to je právě kámen úrazu. Proto také odborníci doporučují více menších porcí denně. Tak se totiž dá předejít právě nepříjemným pocitům hladu a následnému přejídání. Může hlad pomáhat? Ano, může. Někteří lékaři nechávají hladovět pacienty trpící obezitou a nekázní v jídle. Tak totiž tito lidé poznají, jaký je rozdíl mezi skutečným hladem a chutí nebo tzv. hladem emocionálním.
HLAD - MISTR PŘEVLEKU
A co další úsloví o hladu - je pravda, že hlad je „převlečená žízeň“? Ano, je to tak. Pokud pocítíte první příznaky hladu, je opravdu dobré se napřed napít. To platí hlavně pro ty, kteří žízeň téměř nepociťují. Právě oni jakoukoli slabost či nevolnost označují za projev hladu a velmi často se mýlí. Sklenice vody může veškeré jejich „hladové potíže“ velmi rychle vyřešit. Ve skutečnosti ale spousta z nás skutečný hlad už dlouho nepocítila. Náš energetický příjem většinou převyšuje naše skutečné potřeby a sklon k uzobávání, který má rovněž tolik z nás, nám znemožní pocítit i malý hlad. Také proto neumíme odlišit skutečný hlad a pouhé chutě. A upřímně řečeno, nazývat své chutě hladem je i pohodlnější. Přece jen, když máme hlad, tak bychom se určitě měli najíst, ale u „mlsné“ dobře víme, že bychom jí neměli naslouchat.
OPRAVDU HLADOVÍME?
Pokud hovoříme o hladovění, většinou se nevyjadřujeme úplně přesně. Je totiž potřeba znát rozdíl mezi hladověním a tzv. lačněním. Lidé, kteří „mají hlad“, většinou lační - to znamená, že trpí jen krátkodobým nedostatkem potravy, který ale může způsobit pořádné potíže, včetně nevolností a omdlení. Ve chvíli, kdy nejíme déle než 24 hodin, hovoří odborníci o skutečném hladovění. Obojímu bychom se ale měli vyhnout, protože je to za prvé spolehlivá cesta k následné obezitě a za druhé, v případě dlouhodobého nedostatku jídla, způsobuje závažné potíže, které mohou skončit i smrtí.